404//ERROR: NOC BEZ REWINDU [HLOUBKA//SOUZNĚNÍ]

404//ERROR: NOC BEZ REWINDU _______________________________ | by @princessakikoheartfield | Original lyrics without AI _______________________________ Hi everyone ! I hope u’re all doing well and taking care of urselves. 💕 I’m sorry for my absence on Suno. I'm on YT most of the time. U can find me there if u want. I'm here to annonce that I’m currently creating a new album in Czech, and it feels like the beginning of a new journey. The title is not decided yet, but it will be a kind of continuation of my first album LÁSKA. This new project will explore different directions, sometimes more experimental, sometimes more emotional. Thank u for ur patience and for support me everywhere else. A new chapter is starting. 💫❤️ Maybe u will reconize some inspirations to this track. 🏰 (For now, it's a suno release only, I hope u will like this "mise en bouche") _______________________________ Řekni mi... popelavý kouř. Řekni mi... zlomené srdce. Řekni mi... vzpomínáš? Vyšel jsem v noci. Město bylo mokré jako plast zaseknutý v hrdle želvy. Kouř visí ve vzduchu. Cizí myšlenka v mých plicích, která vykašlává krev skřípající vzpomínky. Lampy blikají jako tvé zuby na mléčném skle. Neon se odráží na mastném šedém prasklém betonu. Řekla jsi „pojď“. A já šel, jako chyba, kterou už nikdy nešlo smazat. Nepamatuji si začátek. Jako by místo paměti byla sněhová bouře v poškozeném souboru. A upřímně... řekni mi... viděla jsi to? Už ani nevím, kde končí realita. Nebo... je to jen šum, který předstírá, že je obraz? Mačkám rewind - miloval jsem tě a chtěl jsem tě ještě obejmout. Ale místo filmu a backrooms to hoří v měsících plných plísně pod svíčkami. Mlčeli jsme - před Večerníčkem jako v nějakém vyvolání. A hluk byl silnější než město. Světlo blikalo jako srdce v jiném těle. Každý obraz byl pokousaný, rozbitý, a naše mládí se vytrácelo. Smála ses - miloval jsem tě a chtěl jsem tě ještě obejmout. Ale tvůj smích a ta láska padaly na zem jako sklo bez zvuku. Město už není město. Je to žaludek snu, který nás tráví. Nebo možná jsme my chyba uvnitř něj. Řekni mi... upřímně... byla jsi tam? Nebo je to jen halucinace paměti? Mačkám rewind - pohybovali jsme se, tančili jako stíny, které zapomněly svá těla pod horou suchého odpadu, hořícího ve svíčkách. A víš... a víš... Kdyby se paměť dala přetočit jako film - Uvnitř vždycky zůstane špína. Dívám se na tebe, zamrzlý v jednom obraze. Cigareta v ruce, zahalená kouřem ukradeného okamžiku. Nahrál ho někdo jiný rukama hrubýma a třesoucíma se. Řekni mi... vzpomínáš? Nebo je to jen šum v kostech času? Tančili jsme v místnosti bez stěn, bez dna, kde strop dýchal dolů. Chci přetočit - před Večerníčkem jako v nějakém vyvolání. A místo minulosti se objeví vlhké, popelavé světlo. A jen ty - a jen já - a jen my. Jako praskliny v obraze. Řekni... pamatuješ? Řekni... pamatuješ? Řekni... Tančili jsme tam, kde jsme nebyli... Hořeli jsme tam, kde nebyl oheň... Mačkám rewind - už to nezvládám. _______________________________ Tell me.... ashen smoke. Tell me... a broken heart. Tell me... do you remember? I went out at night. The city was wet like plastic stuck in a turtle’s throat. Smoke hangs in the air. A foreign thought in my lungs, coughing up blood, grinding memories. The lamps flicker like teeth on milky glass. Neon reflects on greasy grey cracked concrete. You said “come.” And I went, like a glitch that could never be erased again. I don’t remember the beginning. As if instead of memory there was a snowstorm inside a corrupted file. And honestly... tell me... did you see it? I don’t even know where reality ends anymore. Or... is it just noise pretending to be an image? I press rewind - I loved you and wanted to hold you again. But instead of film and backrooms, it burns in months covered in mold under candlelight. We were silent - before the evening show, like some invocation. And the noise was louder than the city. The light flickered like a heart in another body. Every frame was bitten, broken, and our youth was fading away. You were laughing - I loved you and wanted to hold you again. But your laughter and that love fell to the ground like glass without sound. The city is no longer a city. It is the stomach of a dream that is digesting us. Or maybe we are the glitch inside it. Tell me... honestly... were you there? Or is it just a hallucination of memory? I press rewind - we moved, we danced like shadows that forgot their bodies under a mountain of dry waste burning in candles. And you know... and you know... if memory could be rewound like film - there is always dirt left inside. I look at you, frozen in a single frame. A cigarette in my hand, wrapped in the smoke of a stolen moment. Recorded by someone else’s hands, rough and trembling. Tell me... do you remember? Or is it just noise in the bones of time? We danced in a room without walls, without a floor, where the ceiling breathed downward. I want to rewind - before the evening show, like an invocation. and instead of the past, a damp, ashen light appears. And only you - and only me - and only us. Like cracks in the image. Tell me... do you remember? Tell me... do you remember? Tell me... We danced where we were not… We burned where there was no fire… I press rewind - I can’t do this anymore. _______________________________